Návrh hřiště je specializovanou disciplínou, která kombinuje zásady vývoje dítěte, bezpečnostní inženýrství, environmentální estetiku a funkční plánování za účelem vytvoření hratelných prostor, které jsou pro děti všech věkových skupin a schopností atraktivní, inkluzivní a bezpečné. Tento proces spočívá v vyváženém propojení kreativity a praktičnosti, přičemž se zajistí, že hřiště bude odpovídajícím způsobem sloužit svým uživatelům a zároveň se harmonicky začleňovat do okolního prostředí. Základem návrhu hřiště je věkově vhodné členění prostoru, kdy je plocha rozdělena na samostatné oblasti přizpůsobené vývojovým fázím různých věkových skupin. Prostor pro batolata (1–3 roky) klade důraz na senzorické poznávání a rozvoj motorických dovedností, a proto obsahuje nízké a měkké konstrukce, jako jsou podlahy s ochranným polštářováním, malé skluzavky nebo senzorické stoly s texturovanými povrchy. Prostor pro předškolní děti (3–5 let) zavádí strukturovanější formy hry s malými šplhacími konstrukcemi, houpačkami a zónami pro hru na „na co si hraješ“, které podporují sociální interakci a fantazii. Prostor pro školní děti (6–12 let) zahrnuje náročnější prvky, jako jsou vysoké šplhací stěny, liány nebo překážkové dráhy, které pomáhají rozvíjet sílu, koordinaci a řešitelské dovednosti. Inkluze je jedním ze základních principů, a to prostřednictvím návrhových prvků, které zajišťují plnou účast dětí se zdravotním postižením. Mezi tyto prvky patří přístupné cesty (dostatečně široké pro vozíčkáře), rampy na vyvýšené hřídelní konstrukce, adaptované houpačky a prostory přizpůsobené senzorickým potřebám s tlumeným osvětlením a nižší hladinou hluku. Inkluzivní návrh nejen rozšiřuje dostupnost, ale také podporuje empatii a porozumění mezi všemi dětmi. Bezpečnost je zohledněna v každém návrhovém rozhodnutí – od výběru vybavení (zaoblené hrany, pevné kotvení) po povrchy (materiály pohlcující nárazy, jako je pryžový mulč nebo litá pryžová podlaha) a uspořádání (přehlednost pro dohled, oddělení aktivních a pasivních zón za účelem prevence srážek). Návrh musí splňovat mezinárodní normy (ASTM, EN, ISO) za účelem minimalizace rizika zranění. Estetika a začlenění do prostředí zvyšují atraktivitu hřiště, přičemž do návrhu jsou zapracovány přírodní prvky (stromy, zahrady, vodní prvky), které spojují děti s přírodou, stejně jako tematické prvky (fresky, sochy nebo speciálně navržené konstrukce), které podporují fantazii. Při návrhu jsou zohledněny také praktické faktory, jako je odvodnění (pro venkovní hřiště), stín pro komfort a trvanlivost materiálů, aby vydržely intenzivní používání a nepříznivé povětrnostní podmínky. Kombinací dětsko-orientovaného návrhu s bezpečností, inkluzí a ohledem na životní prostředí vznikají prostory, které inspirovat hru, učení a sociální interakci.
EN
